Proč ses dala a jak ses dostala na dráhu lektorky cizího jazyka?
Nadchla mě práce s cizinci, kteří se chtěli dozvědět něco o Česku a češtině a naučit se v ní komunikovat. Lektorování angličtiny přišlo samo.
Máš nějakou zkušenost s pobytem v zahraničí?
Půlroční Erasmus v úžasném Slovinsku – semestrální pobyt v Lublani, kde se dá na bakalářském i magisterském stupni studovat bohemistika, mě přivedl k lektorování češtiny pro cizince. Studijně i osobně mě Erasmus nadchl a na magisterském stupni se chystám vyjet znovu. Dvouměsíční pracovní pobyt na Islandu byl ideální způsob, jak objevovat dražší destinace, nezbankrotovat, a ještě užít si jiný než uspěchaný městský způsob života.
Co děláš, když nepracuješ?
Dost čtu, trochu plavu a hodně ráda mám pěší turistiku. Asi největší výlet bylo 360 km po trase Camino de Santiago, nepohrdnu ale ani procházkou v lese za Brnem.
Co tě nejvíce baví na práci lektorky?
Interakce se studenty. Hodně mi záleží na tom, aby hodina nebyla můj monolog. Baví mě, že výuka jazyků rozhodně nemusí být jen o gramatice, ale dá se klábosit, předvádět, diskutovat, vytvářet projekty, hrát hry a objevovat kulturní vlivy. S každou skupinou je to trochu jiné podle toho, jací lidi se sejdou.
Jak tě v životě ovlivnila znalost cizích jazyků? Kolika jazyky mluvíš?
Hodně. Vnímám, že bez dobré znalosti angličtiny bych měla o dost chudší kulturní život. Alespoň základní znalost slovinštiny mi pomohla navázat příjemné vztahy s místními při mém Erasmu. V současnosti oprašuji středoškolskou němčinu, kterou chci určitě dál rozvíjet – láká mě umět jazyk, kterým mluví dvě z našich sousedních zemí. Přála bych si se někdy v dohledné době dostat zpátky taky k francouzštině a španělštině, ve kterých jsem věčný začátečník.
Jaký je tvůj největší zážitek z cest?
Sledování velryb v Húsavíku. Vidět zblízka ve volné přírodě tak majestátní stvoření jakými jsou 15m keporkaci byl neskutečný zážitek.