Proč ses dala a jak ses dostala na dráhu lektorky cizího jazyka?
Nadchla mě práce s cizinci, kteří se chtěli dozvědět něco o Česku a češtině a naučit se v ní komunikovat. Lektorování angličtiny přišlo samo.
Máš nějakou zkušenost s pobytem v zahraničí?
Mezi moje první větší pobyty v zahraničí patří půlroční studijní pobyt přes Masarykovu Univerzitu, který jsem strávila v Texasu. Tam jsem poprvé zažila imerzi nejen do angličtiny ale i do kulturně zcela odlišného prostředí. Rok poté jsem ještě vyjela na půlroční Erasmus do španělské Zaragozy, kde jsem na univerzitě studovala učitelství angličtiny. Z krátkodobých Erasmů jsem pak byla na projektech v Gruzii, Kosovu a Estonsku. Jak jako účastnice, tak jako lektorka. Kromě toho jsem během letních prázdnin podnikala několikaměsíční dobrovolničení na různých pracovních pozicích v Portugalsku, Panamě a Kostarice.
Co děláš, když nepracuješ?
Baví mě toho spoustu, ale v poslední době nejvíc času věnuju boulderování, cvičení jógy, háčkování, hraní na klavír a kytaru a čtení toho, co mi zrovna přijde pod ruku.
Co ti dodává sílu v krizi?
Stopování bez plánu, chození po horách, moje kámošstvo, tapas v jižním Španělsku – ideálně v tomhle pořadí. 🙂
Jaký je tvůj největší zážitek z cest?
Jeden z největších zážitků pro mě byla určitě texaská verze hodů, kterou pořádají Američané s českými kořeny v malém městečku West. Tam jsem měla příležitost ochutnat „kolaches“, dozvědět se něco o ruční výrobě místních krojů, poslechnout si přetextované české lidovky nebo si zatancovat americko-českou verzi polky. Tenhle zážitek pro mě byl jedinečnou zkušeností s americkou identifikací s evropským kulturním dědictvím.
Co považuješ na práci se studenty za nejdůležitější?
Pro mě je jednou z největších priorit studentům pomoci uvěřit, že bez chyb a zadrhnutí je učení se novým věcem v podstatě nemožné. U svých studentů mám často pocit, že jsou z předchozích zkušeností zvyklí být za chyby okřikováni, což mi přijde škoda. V hodinách jsem vždycky radši za nesprávnou odpověď než za rozpačité ticho.